Kick-box, ultimátní zápasy, box, karate, taekwondo, aikido, jiu-jitsu, thai box,.... to všechno jsou sporty, jejichž popularita neustále stoupá. Tyto bojové sporty kladou vysoké nároky na rychlost, obratnost, sílu a flexibilitu. Zároveň je tento typ zátěže charakteristický vyčerpávajícími fyzickými nároky při velmi intenzivních a tvrdých boxerských trénincích, při kterých dochází k dlouhotrvajícímu anaerobnímu zatížení.

Při vlastním sestavování výživových plánů je třeba respektovat tyto charakteristiky. Fakticky se jedná o energetické vykrytí explosivního fyzického výkonu a následnou regeneraci a obnovu tkání po tomto specifickém zatížení. V bojových sportech je dominantním způsobem získávání energie anaerobní glykolýza neboli neoxidativní způsob tvorby energie, tj. za nedostatečného zásobení organismu kyslíkem. Anaerobní způsob získávání energie je mnohem méně efektivní než aerobní a jeho konečným produktem je kyselina mléčná. Zvýšená koncentrace kyseliny mléčné ve svalové hmotě způsobuje pálivý pocit a při překročení její určité koncentrace klesá schopnost kontrakce svalové hmoty. Se sníženou kontraktilitou klesá i intenzita výkonu. Proto je převážná část tréninků směřována mimo jiné také k vytvoření tolerance k pocitu pálení a tuhnutí svalů, způsobenému vzrůstáním adenosintrifosfátu (ATP) a kreatinfosfátu ve svalových vláknech. Pokud tato intenzivní zátěž trvá déle, energie pro svalovou práci je získávána právě anaerobním způsobem. (Dlouhotrvající vytrvalostní výkony o nižší intenzitě jsou kryty aerobním způsobem.)

Z uvedené tabulky vyplývá, že ve všech fázích přípravy skutečně převažuje neoxidativní způsob získávání energie. Konkrétní množství živin je dáno, tak jako v ostatních sportech, několika aspekty- fází přípravy a zaměřením tréninku, počtem tréninkových hodin, celkovou a aktivní tělesnou hmotností a v neposlední řadě i zdravotním stavem sportovce.

Všeobecné zásady výživy:
Kvalitní zdroj bílkovin. Veškeré bojové sporty ve všech fázích přípravy kladou vysoké požadavky na příjem dostatečného množství kvalitních bílkovin (maso, mléčné výrobky, vejce). Důvodem jsou vysoké požadavky na regeneraci svalové hmoty. V přípravném období se množství bílkovin pohybuje okolo jedné pětiny z celkového energetického příjmu. V období soutěží, vzhledem ke zvýšení intenzity výkonu, toto množství stoupá až na jednu třetinu, neboť tato zátěž vede k vyššímu devastuj svalové hmoty.

Minimum tuků. Vzhledem k tomu, že tento typ zátěže je převážně anaerobní, a to i v přípravném období, nejsou tuky využitelným zdrojem energie. Jejich využití vyžaduje dostatečný přísun kyslíku do organizmu jako je tomu u vytrvalostních typů zátěže. Nadbytečný příjem tuků, hlavně živočišných (sádlo, slanina, smetana,…) a ztužených tuků, vede k nárůstu hmotnosti, který je způsobený jejich ukládáním v těle. Množství podkožního tuku výkonnostního boxera by v soutěžním období nemělo překračovat hranici 5%. Proto v přípravném, předsoutěžním i soutěžním období by tedy měl být podíl tuků minimální a mělo by tvořit maximálně jednu pětinu z celkového energetického příjmu, ale zároveň by neměl být o mnoho nižší.

Kvalitní zdroj sacharidů. Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie při tomto typu výkonu. Dostatek kvalitních sacharidů (rýže, těstoviny, cereálie, zelenina) zabezpečí nejen dostatek energie pro fyzický výkon, ale zároveň šetří svalovou hmotu před její katabolizací, neboli destrukcí. Velmi důležité je vybírat sacharidy s nízkým glykemickým indexem, aby nedocházelo ke zbytečnému tloustnutí. Komplexní sacharidy také zabezpečí nejefektivnější doplnění zásob glykogenu ve svalech a játrech. Nedostatečný příjem sacharidů má za následek i snížené množství zásobního glykogenu. Nízké zásoby energie mají za následek jejich rychlejší vyčerpání a následné využívání svalové hmoty jako zdroje energie.. Obzvláště důležité je respektovat příjem komplexních sacharidů hlavně v posledním jídle, konzumovaném před zátěží, neboť sacharidy s vysokým glykemickým indexem rozkolísají hladinu krevního cukru a inzulínu, což se negativně odrazí na následném sportovním výkonu. Ve všech fázích přípravy by se měl příjem sacharidů pohybovat na hranici 55-60% z celkového energetického příjmu.

Dostatek tekutin. Dostatek kvalitních tekutin je limitujícím faktorem při každém sportovním výkonu. Voda, tím ovšem nejsou myšleny slazené náboje, či nápoje s obsahem kofeinu, ale čistá voda nebo minerálka, nejenže fungují jako transportní médium, dopravující živiny a kyslík k zatěžovaným svalům, ale zároveň odvádí zplodiny, vzniklé výkonem a přeměnou živin. Velmi důležitou funkcí je ochlazování organismu při zátěži. Dostatek tekutin je rovněž nezbytný pro tvorbu dostatečného množství glykogenu. U bojových sportů je důležité, aby tekutiny, konzumované v průběhu výkonu obsahovaly nejen minerály ztracené potem, ale i dostatek energie ve formě sacharidů. Jejich koncentrace v nápoji by měla činit asi 6-8%.